Neznámé elektromobily

  Pro nadšence elektromobilů a zašlapaných projektů jistě nemusím připomínat známé prototypy VÚT EMA 1, potažmo EMA 2, které budily koncem šedesátých let velkou senzaci. O EMÁch byl natočen i dokument České Televize z cyklu Zašlapané projekty. Avšak jejich mladší příbuzná Alfa, která by vzdáleně svým vzhledem mohla EMU 1 připomínat, opravdu není v širokém povědomí. Svým významem je ovšem Alfa srovnatelně důležitá.

 
kresba elektromobilu Alfa, autor článku

Nejen projekt Beta, jehož historii se snažím odkrývat, v devadesátých letech naplňoval vývojáře i ekology nadějí na smysluplnou a rentabilní výrobu nízkoemisních vozidel. V první řadě je nutné zmínit nejznámější elektromobily doby - Eltra 151 L a Eltra 151 Pick-up, tedy Favority přestavěné na elektromobily co nejjednodušším způsobem. Dělo se tak v závodě Škoda Ejpovice (Plzeň). (Později Škoda Elcar s.r.o.) V tomto článku bych chtěl přiblížit hlavně projekt dvojmístného městského elektromobilu ECC 400, který dostal název Alfa. Jedinou nalezenou zmínkou v literatuře je krátký odstavec v knize Marcela Gause o Metalexu, kde je Alfa popsána velmi zjednodušeně, řekněme „v kostce". V této publikaci je zcela pominut vývoj i příčiny vzniku, které je nutno hledat v myšlence vedení Škody Ejpovice: postavit vlastní vozidlo na základě zkušeností s přestavbou favoritů na elektromobily. Alfa byla již od počátku vývoje řešena jako elektrický automobil, což mělo eliminovat mnohé technické problémy vznikající při přestavbě běžných favoritích karoserií.
Již v roce 1991 se začalo pracovat na projektu Alfa. Návrhem vnějšího vzhledu byl, podle ing. Karla Kleinmonda, pověřen belgický designér Benoît Cointreau, který do návrhu zapracoval svítilny a dalších prvky ze Škody Favorit. Postupně byly vytvořeny 2 makety; nejdříve malá molitanová červená k vidění zde a posléze i dřevěný žlutý model 1 : 1. Mezitím se pracovalo i na mechanické části vozidla. Pod vedením inženýra Kleinmonda byl sestaven pojízdný prototyp s jednoduchou dřevěnou karosérií, která vzhledově působila velmi nedokončeně a hrubě. Zejména klika dveří, kterou jsme mohli nalézt na nejedněch koupelnových dveřích za socialismu, svědčila improvizační šikovnosti konstruktérů.

V této fázi se ovšem vývoj zastavil a Kleinmondův tým se na základě požadavku trhu začal zaobírat novým úkolem - malou rozvážkovou městskou dodávkou - Betou. Rozpracovaný projekt Alfa převzala firma MTX, která dokončila minimálně jeden prototyp, jehož fotografie lze nalézt v Gauseho knize.

Benoit Contreau navrhl kromě základní Alfy také několik podtypů z ní vycházející a sdílející stejnou platformu. Kromě dostupných dílů ze Škody Favorit nabízela koncepce vyměnitelnou baterii v boxu pod sedačkami (proto ten zvláštní výkroj dveří), jejíž výměna by zabrala zhruba 5 minut. Sedačky samotné byly v relativně běžné úrovni. Základní uspořádání mělo mít místa 2 a za nimi prostorný zavazadelník. Počítalo se i s verzí 2+2, s prodlouženým taxi, s otevřenou krátkou a dlouhou verzí (s rámem nad hlavami cestujících) a s dlouhou elektrickou dodávkou na bázi Favoritu. 

Tyto návrhy však zůstaly jen na papíře. Na ten se dostal i Benoitův redizajn (redesing) modulárního elektromobilu v roce 1996. „Alfu" zakulatil a počítal s použitím dílů z Felicie, což je vidět na jeho návrzích.

 

Naděje na český malý městský elektromobil však nekončily.
V době, kdy Ejpovice pracovaly na prototypech Bety, si geniální designér Václav Král také pohrával s myšlenkou stvořit kompaktní elektromobil, který nazval OVO. První náčrtky pochází již z roku 1992. Ihned po zhlédnutí fotografií vozítka EMA 1 a Alfy je jasné, odkud Král čerpal inspiraci. Koncepce a zejména boční tvar oken by se daly označit za „okopírované“. Ne náhodou génius spolupracoval také s ejpovickým podnikem. Ovšem z kooperace nešťastnou náhodou sešlo. V roce 1996, při cestě s projektem OVO za ředitelem Škody Plzeň Lubomírem Soudkem, dostal Václav Král se svým vozem na mokré dálnici smyk a havaroval. Nehoda se neobešla bez zranění a Král se uzdravoval několik měsíců. Mezitím se Škodovka dostala do finančních problémů a bylo jasné, že OVO z továrny, kde se zrodila Beta, nikdy nevyjede.
Václav Král zemřel bohužel již v roce 2005. Jeho poslední léta nebyla už tolik plodná, avšak jeho stopa v českém automobilovém průmyslu je nesmazatelná. Velmi zajímavý by jistě byl i Králův názor na projekt Beta, který se pravděpodobně nikdy nedozvíme.
Ve třídě miniaturních vozů s velikostí elektromobilů OVO (a potažmo i Alfa) má nezastupitelné místo i veleznámý Smart. Ačkoliv se primárně nejedná o elektromobil, byť jeho elektrická verze je také k mání, mohl mít s Alfou společnou nejen velikost. Jeho „otec", švýcarský vizionář Nicolas Hayek, totiž po pádu socialismu oslovil MTX, zda by nespolupracovali na vývoji městského vozítka. Pro neochotu však Hayeka odmítli. Švýcar si tedy založil vlastní podnik Swatchmobile a zkusil štěstí u Volkswagenu. Po třech letech kvůli zamítavému postoji nastupivšího šéfa VW Ferdinanda Piëcha byl projekt přerušen. Byť Volkswagen v překladu znamená „lidový vůz", zájem o vývoj malého městského vozítka nakonec neprojevil. Hayek se nevzdal a konečně u Mercedesu nalezl to správné prostředí a už v roce 1997 se Smart představil veřejnosti. Dodnes slaví celosvětové úspěchy.

Mgr. Tomáš Reitinger

 

V držení autora stránek je jeden zhruba 50centimetrový designový model vyrobený z molitanu a potažený fólií. Kolečka jsou plná vyrobená ze soustruženého plastu na dřevěných osách.  Na „SPZ" studie je napsáno Alfa 91 BC, přičemž 91 odkazuje na rok výroby a BC jsou iniciály Benoît Cointreau. 

   

Zdroje: ing. Karel Kleinmond, stránky Benoit Contreau (2024 nedostupné) a jeho profil na Linkedinu.